Jak na cirkularitu ve firmě? Začněte číst ve starých knihách a naberte stážisty.

Soňa Jonášová nabízí tipy, jak uvést cirkularitu do každé firmy.

Velká část firem, se kterými INCIEN spolupracuje, s tématem cirkulární ekonomiky začínají z nesmyslných konců. Jdou na to moc složitě a nebo naopak vidí téma jako tak komplexní, že se v něm ztrácí. A tak raději nezačínají nijak. A jelikož na začátku roku, kdy vycházejí zaručené tipy na všechno, tak jsem si říkala že budou stačit dvě. V záplavě článků ve smyslu:

Potřebu sepsat to základní, s čím by firmy mohly vykročit do nového roku jsem cítila od prvního dne, kdy jsem si vzala dovolenou. Mozek přestane pracovat na denních úkolech a postupně se začne rozvíjet kreativita. Přichází nápady, na které jsme během roku neměli čas. A můj mozek je extrémně kreativní a zastavit ho bývá mnohem těžší než jej rozpohybovat. A tak se stalo, že jsem začala procházet staré poznámky, zápisky a dělat si pořádek v hitparádě dílčích kroků, které jsem chtěla hned v lednu vpálit do byznysového světa jako inspiraci. Ale pak jsem si uvědomila jednu zásadní věc – všechno, co jsem na list sepsala bylo vlastně tak samozřejmé a tak vágní, že mi to nepřipadlo nikterak atraktivní a nabyla jsem dojmu, že tyhle body přece musí znát každý podnikatel. Zajímá Vás onen seznam? Vypíchnu pár základů, které jsou vlastně provázané a mohou sloužit jako jednoduché vodítko, u kterého Vám garantuji, že neuděláte žádný zbytečný krok.

1. Přečíst si Green Deal. 

Má jen asi 25 stran a je v něm ten nejzákladnější rámec, pod který bych se podepsala. Může se Vám zdát abstraktní, ale je naopak přesně takový, jaký by měl být. Obsahuje podstatné, definuje vizi, ukazuje cesty.

2. Začít mapovat status quo. 

Když běžíme rychle dopředu, tak zapomínáme mapovat, jakou stopu za sebou necháváme. Začít alespoň se snahou změřit si vlastní stopu nemusí nutně vést ke konkrétnímu výsledku. Samotný proces je obrovská škola. Naučíte se přemýšlet v souvislostech a svoje dodavatelsko-odběratelské řetězce rozbijete do posledního atomu chemických látek, které vstupují do procesu výroby. Nemusíte se nutně dopátrat správného výsledky, ale uvědomíte si svoji komplexnost.

3. Otevřít diskuzi o ekologických inovacích s dodavateli a odběrateli.

Ať už jste pekárna a odebíráte mouku a prodáváte rohlíky nebo vyrábíte potahy sedaček a odebíráte suroviny textilní suroviny a prodáváte produkt do automobilek. Otevřít otázku: “Kde bychom mohli udělat největší pokrok co nejrychleji a nejjednodušeji?” je podle mě základní otvírák diskuze, který byste letos neměli vynechat. Bude se od něj odvíjet vše navazující. Diskuzí se spotřebiteli navíc dostanete i celou řadu praktických vhledů. Zákazníci nejlépe vědí, co by sami byli ochotni dělat a třeba zjistíte, že bezobalový režim prodeje nebo odkup nemusí být tak bolestivý, když půjdete krok po kroku.

4. Vyzkoušet environmentální kritéria při nákupu.

Pokud jste firma, tak máte prostor pro zkoušku. Veřejný sektor má od nového roku využívat sociálně a environmentálně odpovědná kritéria povinně. Divíte se? Nedivím se. Mnohým unikla zcela zásadní novela Zákona o veřejných zakázkách, která tuto povinnost přináší a která je podle mě absolutní game-changer (bod, který mění pravidla hry). Firmy ale nesmí zaspat. Na zelených kritériích stojí celá změna byznys modelů, kterou onen Green deal (bod č. 1) přináší. Pokud totiž zákazníci chtějí “zelenější” výrobky a EU mluví (zcela správně) o konkrétních indikátorech, tak jste ve hře i vy ať už se Vám to líbí nebo ne. Kritérium ceny se totiž postupně doplňuje (opět zcela správně) o indikátory udržitelnosti a vy byste si je měli začít osahávat. Inspiraci najdete v publikaci, kterou INCIEN v září 2020 vydal společně s KROUPAHELÁN a která je sice pro veřejný sektor, ale prakticky použitelný i pro soukromý. Anebo se přidejte na Kurz cirkulárního zadávání. Zažijete v nich spoustu aha-momentů a odejdete s konkrétními tipy na změnu. A závěrem budu konkrétní – proboha, nakupujte lokálně a začněte u dřeva! Namísto nábytku z levného řetězce si kupte masivní stůl z českého dřeva, kterého žere kůrovec. Pomůžete uhlík nechat tam, kde mu je dobře, a navíc dáte lidem práci a zamezíte dalekým převozům. O tomhle tématu se ještě rozepíšu, ale někam si to napište, bude se Vám to hodit. Vyzkoušíte si parametr lokálnosti a třeba i záruky opravy. A ano – to jsou také zelená kritéria, jen do toho probůh nepleťte hranice Česka jako se o to snaží naše čím dál marnější vláda, která zapomíná, že jsme součástí EU.

5. Najděte průmyslové a byznysové synergie pro svůj produkt nebo službu. 

Budoucnost bude o resilienci, tedy budování vlastní odolnosti nejen proti ekonomickým, ale i environmentálním krizím. A proto je teď ideální čas najít prostor pro diskuzi se sousedy z okolních fabrik. Možná je jejich odpad potenciální surovinou pro Vaši výrobu a nebo můžete navzájem využívat odpadní teplo jednoho jako úsporný zdroj pro druhého. Nebo přijdete na to, že okolní firmy mají prázdné kapacity, které můžete využívat. Začít můžete s registrací na platformě CYRKL.COM, kde svoje odpady proměníte na zdroje pro firmy ve vašem regionu. Ano, i toto jsou průmyslové symbiozy a byznysové synergie. O nich bude v dalších letech ještě horká diskuze.

6. … mohla bych pokračovat, ale

z mého seznamu bylo rázem ne pět, ale asi dvacet pět bodů a nechám si je na přednášky s firmami, na které máme víc času a můžeme si dovolit jít do konkrétností tak, aby byly rady zasaditelné do dílčího konceptu. Teď je ale čas vrátit se k tomu nejpodstatnějšímu – starým knihám a mladým stážistům.

Co totiž považuji za alfu a omegu pro další rok je zpomalit hon za raketovými inovacemi, které zvrátí klimatickou krizi lusknutím prstu. Napravit, co jsme si nadrobili, nás bude státu ohnutá záda. Budeme si muset uvědomit, že to podstatné, co jsme v tomto případě bohužel nepohnojili, ale doslova zdevastovali, je půda, která nás živí. V ekonomických teoriích jsme ze tří základních výrobních kapitálů vyrvali půdu a nechali jen práci a kapitál a s tímto vytržením jsme zapomněli i na to, že příroda má svoje cykly z prostého a pragmatického důvodu.

V Česku do pěti let budeme řešit několik surovinových krizí, které zatím probíhají šuškandou odbornými diskuzemi.

Díky uzavření cyklů vody, bioodpadů, které se mění na hnojivo a potraviny nebo cyklů uhlíku jsme na zemi svědky unikátní příležitosti, která se v celé galaxii nenaskytla jen tak někomu. Žijeme v podmínkách, které nám umožňují život jako ještě nikomu před námi a blahobyt, o kterém se nesnilo ani našim babičkám. Ale s honem po technologiích, produktech, které nikdo nepotřebuje a zrychlením jsme zapomněli na základní principy péče o svět a prostředí, díky kterému funguje i kapitalismus. Vždyť jeho základní myšlenka je vytěžit maximum ze zpracování základních zdrojů (a ano, většina z nich jsou zdroje přírodní, které měníme k obrazu svému) s co nejvyšším ziskem při jejich předprodeji. Zapomněli jsme sledovat, kolik nám toho ještě zbývá a honba za penězi se zdá být jako jaksi dlouhá diskotéka, u které nám kdosi zapomněl říct, že se za chvilku zavírá. Nemusím jít do diskuzí daleko. V Česku do pěti let budeme řešit několik surovinových krizí, které zatím probíhají šuškandou odbornými diskuzemi. Lesy sežere kůrovec a nám dojde, že jsme všechno to dřevo pod tržní cenou prodali Číňanům a máme holé zadnice i sklady. S tím souvisí obrovské účty za produkci emisí, protože hleďme – lesy, které nejsou, ani neváží CO2. A tak se stávají emitenty, protože jediné, co se dřevem zatím umíme a na co i náš pan premiér se svými firmami (ano, víme, že jakoby nejsou jeho, ale tak také víme, jak dopadl audit Evropské Komise, o kterém se žádný z jeho článků nechce moc zmiňovat) přišel je, že bychom ho mohli pálit. Ale on se tak uhlík dostává do atmosféry, víte? A pak je ho potřeba zase někde chytat… a ty lesy, víte, těm to bude ještě chvilku trvat. V době sucha se totiž těžko zakládají a je asi zřejmé, že malé stromečky toho uhlíku moc vázat neumí…

Ale to jsem si odběhla od surovinových krizí. Do dekády nám bude docházet i písek a kámen. Otevřených lomů je čím dál méně a ohrožování podzemních vod těžbou zdá se býti nerozumné. A s tempem, kterým vedlejší energetické produkty jako je škvára a popílek skládkujeme namísto toho, abychom je používali ve stavebnictví jako náhradu primárních surovin, budeme za chvilku i bez nich. O tom mě, k mé nelibosti, utvrdily i oborové svazy, které se samy diví, že se o tom nemluví.

Vše, co potřebujeme vědět, už máme k dispozici.

A tak je na čase opravdu otevřít staré knihy. V nich totiž všechno podstatné je. Encykliky papežů mluví o péči o náš domov, vědecké knihy popisují cykly přesně tak, jak fungovaly miliony let a jak je můžeme pomalu, ale jistě opět pomoci uzavírat. Vše, co potřebujeme vědět, už máme k dispozici. Jen jsme se od základního úplně odtrhli a hledáme inovace jen v digitalizaci. To je správné, ale jen z půlky. Digitální svět nám dává přehled, rychlost, propojenost. Ten reálný ale musí jít ruku v ruce s tím umělým. A až pak si budou dobře rozumět. Až se do zemědělství dostane preciznost a my do polí budeme dávat přesně tolik hnojiva, kolik je potřeba. Aby se nám nestávalo, že fosfor, jednu z kritických surovin, který je i na seznamech EU, protože se k nám dováží, bude odtékat z polí do rybníků, kde způsobí další, tentokrát nechtěně zelenou paseku. Eutrofizací vod totiž dochází k dušení všeho potřebného a my tak jednak přicházíme o cenný zdroj a druhak ho vypouštíme přesně tam, kam nepatří. Přesností hnojení můžeme inspirovat přesnost dávkování pesticidů. Vždyť i to je pokrok, kterým brněnští vědci z MENDELU vyhráli ocenění Technologické agentury ČR. Motivací je pouštět do přírody mnohem méně chemikálií, než se tomu děje dnes. Dobře to v tom Brně vymysleli… Tady přesně je už jen kousek k diskuzím, které se vedou v Holandsku roky, a to je diskuze o regenerativním zemědělství i ve velkém měřítku. Ale o tom zase až příště, protože teď je třeba vrátit se ještě k jednomu tématu a pro tentokrát tomu nejpodstatnějšímu – práci s mladými lidmi.

Ti totiž během studia – bohužel a v tomto kontextu vlastně naštěstí – čtou ve starých knihách úplně nejvíc. Byť si stěžujeme, že výuka zastarává a absolutně neodpovídá trendům nového tisíciletí, tak je pár oborů, kde se čtení ve starých knihách vyplácí. Patří mezi ně zemědělství, lesnictví, péče o krajinu, ale i obory jako odpadové hospodářství nebo strojírenství. V nich se učí o starých principech jako lidstvo samo. O uzavřených systémech, střídání osevních postupů, o precizní práci strojů, které nemeškají ani minutu. Preciznost, přesnost a propojení se znalostmi toho podstatného totiž bude v dalších letech úplným základem. Řeknu Vám proč.

Green Deal není hloupý výmysl. Hovoří o restrukturalizaci zemědělské politiky, která v posledních letech změnila směřování dotací, které měly putovat k zemědělcům ne na to, aby dostávali platby za hektar nehledě na to, jak na něm hospodaří, ale za to, že udržují mimoprodukční funkci krajiny v kondici. Nějakou strašnou chybou si to ale česká vláda vynaložila po svém a podporujeme monokulturní lány, které navíc naprosto zcestně končí ne na talíři nebo ve žlabu zvířat, ale v bioplynových stanicích. Tam by přitom dávno mohly být z pětiny odpady, které dnes skládkujeme. Strategie Farm to fork mluví o ekologických aspektech, které se klaní půdě a uvědomují si, že v době sucha a krize to může být základní oblast, která nás udrží nebo nechá vyhladovět. (Příště vám povím, proč si na ostrově Lembongan začínají vážit čistého mořského dna, které je pro ně to samé, co pro nás ornice.)

Česko má obrovskou šanci stát se z montovny a zdroje levné pracovní síly inovátorem na globální úrovni.

Green Deal také mluví o tom, že v cirkulární ekonomice je příležitost vytvářet nová pracovní místa opravami, upcyklací, repasováním nebo recyklací. Přináší ale také alarm nad skládkováním materiálů, které nám mohou velmi rychle chybět a dodává, že cirkulární principy jsou integrální součástí všech inovací, protože úsporou materiálů šetříme i energii a tak i ony emise. A kruh se tak uzavírá. Přeloženými příležitostmi, které tato dohoda přináší totiž můžeme číst příběh následovně: Česko má obrovskou šanci stát se z montovny a zdroje levné pracovní síly inovátorem na globální úrovni. Při použití vědeckých poznatků, které nám leží na univerzitách v šuplíku můžeme popílky začít přimíchávat do betonu a šetřit tak miliony (ano MILIONY) tun materiálů, kterými dnes zasypáváme skládky a lomy (!!!) a nahrazovat jimi primární suroviny. Můžeme navíc začít poptávat dřevostavby, upravit normy ve vzoru severu a stavět ze všeho kůrovcového dřeva domy, mosty nebo vyrábět nábytek a hudební nástroje a vrátit přidanou hodnotu zpět k výrobcům namísto toho, abychom prodávali levné dřevo přes půl světa do země, která nám jej bez menších problémů za pět let bude cpát horem spodem, tentokrát však za minimálně trojnásobek ceny. Stačí jen otevřít vojenské a jiné státní i nestátní sklady a všeho, čeho máme nyní přemíru, uskladnit na později. I tyto principy bychom našli ve starých knihách. Ono všechno se vším souvisí, jen my se na inovace díváme jako na něco, co musí nutně způsobit digitální revoluci bez racionální podstaty. Nemusí. Inovacemi je míněna (a to opět díky Green Dealu, protože doteď žasnu, kde se z českých hlaviček vytratila ta ona úspornost a chytrost hospodyň, které i pro pírko skákaly) každá změna, která bude dávat ekonomický i environmentální smysl.

Vidíte, roste nám tu generace, která si uvědomuje, že když si vyjíme spíž než ji stihneme doplnit, daleko to nedotáhneme.

A věřte mi, že když otevřete dveře studentům a pověnujete se jim, neuděláte špatně. Naopak. Z průzkumů jasně vyplývá, že generace současných studentů i absolventů často volí práci v udržitelnosti i přesto, že se to v počátcích může objevit na výplatní pásce. To tvrdí překvapivých 7 z deseti studentů, kteří hledají zaměstnání. Podnikavci ale uvádí, že by se zřekli části svého zisku, aby jejich budoucí firma podnikala udržitelně, šetřila vodou, plasty a neprodukovala zbytečné obaly. 5-10 % zisku by obětovalo 45 respondentů a třetiny zisku by se vzdala třetina. Desetina odvážlivců by obětovala i polovinu. Vidíte, roste nám tu generace, která si uvědomuje, že když si vyjíme spíž než ji stihneme doplnit, daleko to nedotáhneme.

A proto je moje rada pro rok 2021 jednoduchá. Otevřete brány mladým lidem. Naberte stážisty, nechte je porozhlédnout se ve Vaší společnosti a namísto předražených analýz a strategií od firem zvučných jmen vemte rozum do hrsti a začněte tam, kde máte největší potenciál a nechte chvilku alespoň v tomto tématu vládnout mladým. Nechte je vybudovat strategii pro Vaši firmu tak, jak ji vidí oni. Garantuji vám úspěch. I proto jsme u projektu Xflow.cz, který studenty s firmami propojuje. V INCIEN jsme od založení přijali desítky stážistů a nikdy bychom bez nich nebyli tam, kde jsme teď. Umějí číst ve starých knihách a hloubat a přitom do světa kráčí s hlavou v oblacích.

Závěrem tedy shrnuji podstatné:

• inspirujte se Green Dealem,
• zaměřte se na podstatu svého podnikání a toho, co je dnes skutečně důležité – dělat byznys dobře a ohleduplně nad rámec jedné generace a
• přizvěte k určení priorit mladé lidi. Nechte je tvořit, o procesu informujte upřímně i navenek a podpořte tak svoje skutečné PR bez rizika, že budete nařčeni z natírání nazeleno.

 

Soňa Jonášová, zakladatelka INCIEN